Jiří Nekvasil

V roce 1989 absolvoval Jiří Nekvasil (narozen 1962 v Ostravě) studium operní režie u Ladislava Štrose na Hudební fakultě AMU, paralelně se věnoval formou mimořádného studia i dramaturgii na divadelní fakultě AMU. V roce 1988 založil spolu se scénografem Danielem Dvořákem experimentální operní scénu – Operu Furore. O dva roky později byli oba dva jako intendanti pověřeni řízením Komorní opery Praha, která se záhy přeměnila na Operu Mozart. Od roku 1998 působil jako umělecký šéf, dramaturg a režisér ve Státní opeře Praha. V letech 2002–2006 byl šéfem opery Národního divadla v Praze. Od 1. 1. 2010 je ředitelem Národního divadla moravskoslezského v Ostravě.

Za svou dosavadní uměleckou dráhu realizoval přes sedm desítek operních a činoherních inscenací, pro Operu Furore (Faust, Houslema do železa, Andy Warhol, Golem – extáze expresionismu) a Operu Mozart (The Best of Mozart, Figaro? Figaro!, Play Magic Flute, Don Juan Bastien a v letech 1992–1998 mozartovský cyklus průběhu letních stagion Opery Mozart ve Stavovském divadle).

V činohře inscenoval mimo jiné v československé premiéře hru Leonida Andrejeva Černé masky a Woodyho Allena Smrt, dále mj. Zelenavého ptáčka Carla Gozziho, Stellu a Urfausta Johanna Wolfganga Goetha, Soudný den Ödöna von Horvátha, Shakespearova Perikla a Strindbergovu Hru snů. V Národním divadle v Praze nastudoval večer soudobých oper Jana Klusáka Zpráva pro akademii a Michaela Nymana Muž, který si spletl svou ženu s kloboukem (1997), Smrt Klinghoffera Johna Adamse (2002), Janáčkovy Výlety páně Broučkovy (2003) a Její pastorkyni (2005), scénické provedení Verdiho Requiem (2004), Cileovu Adrianu Lecouvreur (2004), Smetanovu Prodanou nevěstu (2004) a Tajemství(2006), Řecké pašije Bohuslava Martinů (2006), Antigonu Josefa Myslivečka (2006), Mozartova Dona Giovanniho (2006), Pucciniho Děvče ze Západu (2007). Je spoluautorem a zároveň režisérem opery – procesu Zítra se bude..., kterou napsal spolu se skladatelem Alešem Březinou pro pěvkyni Soňu Červenou (2007), a která byla uvedena v Národním divadle na scéně Divadla Kolowrat v dubnu 2008 (projekt byl vyhlášen Operní inscenací roku 2008 a získal dvě ceny celkem z pěti nominací na Cenu Alfréda Radoka). V roce 2009 nastudoval v Národním divadlo Brno Juliettu Bohuslava Martinů a Pucciniho Madama Butterfly.

Ve Státní opeře Praha inscenoval světové premiéry oper Bubu z Montparnassu E. F. Buriana (1999), Faidra Emila Viklického (2000) a Circus Terra Trygve Madsena (2002), českou premiéru opery Benjamina Brittena Utahování šroubu (2000) a dále Bylo-nebylo Alexandra Zemlinského (2000) a Polský žid Karla Weise (2001).

Jiří Nekvasil pravidelně působí jako režisér v zahraničí. V Trieru režíroval německou premiéru Korngoldovy Kathrin (1999), Klusákovu Zprávu pro akademii (2000) a Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky (2002), v Hamburku Dona Giovanniho Giuseppa Gazzanigy (2001), v Erfurtu Adrianu Lecouvreur (2004), v Regensburgu Wagnerova Bludného Holanďana (2005) a Čajkovského Eugena Oněgina (2009), v Rheinsbergu Myslivečkovu Antigonu (2006), v Rostocku Tři přání Bohuslava Martinů (2007). V Teatro Colon v Buenos Aires inscenoval s velkým úspěchem jihoamerickou premiéru opery Příhody lišky Bystroušky (2000), v opeře v Nantes nastudoval francouzskou premiéru Gurlittových Vojáků (2002), v USA režíroval inscenaci Verdiho Nabucca (2003), v Rize Utahování šroubu (2003) a Její pastorkyni (2005), v Tallinu Utahování šroubu (2008), v Opera Ireland v Dublinu Její pastorkyni (2004), ve finském Tampere scénickou verzi Verdiho Requiem (2008), ve Slovenském národním divadle v Bratislavě (2005) a Deutsche Oper am Rhein Duisburg/ Düsseldorf (2008) Dvořákovu Rusalku.

Vedle práce v divadle spolupracuje jako režisér již téměř dvacet let také s Českou televizí, především na tvorbě hudebních pořadů (přes 130 režií). Jako autora televizních filmů ho zajímají především díla a osobnosti hudby 20. století a hledání nových forem hudebně dramatických děl. Je autorem téměř 20 hudebně dokumentárních filmů, např. dvou filmů věnovaných Bohuslavu Martinů (Návrat z exilu a Martinů a Amerika) a hudebního filmu věnovaného Ervinu Schulhoffovi (Zuby mi cvakají v rytmu shimmy, 1995) či sedmidílný dokument Krajan G. M. věnovaný Gustavu Mahlerovi (2009). V televizi natočil i několik oper, k nejpozoruhodnějším pak patří,vedle dvou komorních oper Josefa Berga (Návrat Odysseův a Evropská turistika) zpracování děl Bohuslava Martinů – mechanického baletu Podivuhodný let a opery Slzy nože. Oba filmy byly na mezinárodním televizním festivalu Zlatá Praha 1999 oceněny Zlatým křišťálem a na Festivalu Screening Stage Arts v Bruselu v roce 1999 hlavní cenou Grand Prix a cenou za „nejoriginálnější způsob režie“. V roce 2000 natočil filmový přepis opery Hlas lesa Bohuslava Martinů.