Management

Mgr. Jaroslav Vocelka

Mgr. Jaroslav Vocelka

Ředitel

Filmový a divadelní organizátor, divadelní ředitel. Po ukončení studia oboru organizace a řízení umělecké tvorby na filmové fakultě AMU v Praze (1976) se zabýval filmovou tvorbou, zprvu od roku 1967 působil jako produkční v Krátkém filmu Praha, v letech 1969–1973 působil v divadle Laterna magika v Praze ve funkci vedoucího produkce, kde se podílel i na přípravě programu pro světovou výstavu EXPO 70 v Osace. Od r. 1976 byl řadu let provozně ekonomickým náměstkem v Československém státním souboru písní a tanců. Dlouholeté zkušenosti v rozmanitých modelech řízení různých uměleckých žánrů jej po r. 1989 přivedly do funkce ředitele Českého uměleckého studia, v jehož působnosti se nacházely Český soubor písní a tanců, Černé divadlo Jiřího Srnce, Komorní balet Pavla Šmoka a Komorní opera Praha.

Od roku 1997 vykonával funkci ředitele Středočeského divadla v Kladně a současně, od roku 1998, i funkci správního ředitele Státní opery Praha. Ředitelem Státní opery Praha byl jmenován ministrem kultury Pavlem Dostálem s účinností od 1. 7. 2002.

Rudolf Krečmer, MgA.

Rudolf Krečmer, MgA.

Šéf opery

Rudolf Krečmer (1950) se narodil v Praze v rodině s velkou muzikantskou tradicí. První hudební vzdělání získal u svého otčíma, dirigenta Václava Neumanna. Po studiu na Pražské konzervatoře absolvoval AMU, obor dirigování (1978) a v roce 1974 rovněž mistrovské kurzy u Hanse Swarovskeho na Vídeňské akademii. V roce 1978 založil Filharmonii Hradec Králové, jejímž šéfdirigentem byl deset let, a zároveň hostoval u více než čtyřiceti českých a slovenských orchestrů. V zahraničí dirigoval opakovaně Hamburské symfoniky, Filharmonii Brémy, Symfonický orchestr Lipského rozhlasu, Filharmonii Schwerin, Bruckner orchestr v Linci ad., významná je jeho pravidelná spolupráce s orchestry v Japonsku (Rozhlasový symfonický orchestr Sapporo, Schinsei symfonický orchestr Tokio, Japonský filharmonický orchestr Tokio, Tokijská filharmonie a NHK symfonický orchestr).

Nemenší pozornost věnoval Rudolf Krečmer opeře. V roce 1981 působil jako hudební asistent v Bavorské státní opeře v Mnichově, v roce 1988 se stal dirigentem opery Národního divadla a zároveň hostoval na prestižních scénách v zahraničí. Nastudoval premiéru Eugena Oněgina v Teatro Municipale, Rio de Janeiro (1989), dirigoval Tosku ve Státní opeře Hannover (1990), Smetanovu Prodanou nevěstu v Opeře Bonn a Kouzelnou flétnu ve Státní opeře Stuttgart (1992), Humperdinckovu Perníkovou chaloupku ve Státní opeře Hamburk (1993). Především se ale zaměřil na opery Leoše Janáčka (Její pastorkyně v Teatro del Liceo v Barceloně, 1991; Věc Makropulos v Teatro Nacional de Sao Carlos v Lisabonu, 1993; cyklus Janáčkových oper v Opéra du Rhin Strasbourg, 1992–95 a Liška Bystrouška v Teatro Colón v Buenos Aires (poprvé na jihoamerickém kontinentu, 2000).

V roce 1999 přijal Rudolf Krečmer angažmá jako dirigent Státní opery Praha. Po svém nástupu do funkce hudebního ředitele jej Bohumil Gregor jmenoval svým zástupcem. Ve Státní opeře Praha nastudoval a dirigoval premiéry oper Čarostřelec (1999), Maškarní ples (2001), Kouzelná flétna (2002) a dále řídil opery Tosca, Carmen, Rigoletto, Kouzelná flétna, Turandot, Aida, Piková dáma a operetu Netopýr. Od sezony 2008/09 je šéfem opery SOP.

Pavel Ďumbala

Pavel Ďumbala

Šéf baletu

Patří k prvním absolventům tanečního oddělení Konzervatoře v Košicích, které v roce 1974 založili manželé Marilena a Andrej Halászovi. Již ve třetím roce studia byl začleněn do celého repertoáru košického divadla, kde nastudoval řadu sólových rolí, jako např. Pas de trois a Šašek z Labutího jezera, Louskáček z baletu Louskáček, Colin z baletu Marná opatrnost nebo Čipolino z baletní pohádky Čipolino. Po absolutoriu nastoupil do AUS VN v Praze, kde po ukončení základní voj. služby dále působil jako sólista.

Po krátkém intermezzu v ŠD Košice nastoupil do Pražského komorního baletu P. Šmoka, kde získal nejcennější profesní zkušenosti. Pak následovalo sólové angažmá v Hudebním divadle Karlín a poté v Národním divadle Praha, přičemž externě působil také v Laterně magice a v alternativních tanečních souborech Unia nova a Bohemia balet. V roce 1988 byl přijat na AMU, kde pod vedením Doc. Astrid Štúrové studoval taneční pedagogiku.

Jeho postava, naturel a temperament ho předurčily spíše k charakterním rolím, za jejichž ztvárnění se mu dostalo i nejednoho ocenění. Z mnohých rolí a baletních titulů nastudovaných v Praze vzpomeneme alespoň jeho nejoblíbenější: Musica slovaca, Z mého života, Sinfonietta, Kreutzerova sonáta, Večerní písně, Chlapec a smrt, Z pohádky do pohádky, Amarus, Minotaurus, Tančírna, Cesty, Amerikana, Návraty, Polní mše, Malý pan Friedemann, Někdo to rád…, Čajkovskij.

Rozhodl se svou taneční kariéru ukončit v 38 letech, a veškerou energii vložil do vedení plzeňského baletního souboru DJKT, kde jako šéf baletu pracoval od r. 1997. Zde se kromě povinností šéfa, choreografa a dramaturga věnoval výchově mladých tanečníků, kterým se snažil předat co nejvíce ze svých bohatých zkušeností. Poprvé si zde vyzkoušel i práci choreografa, nejprve v operetě, činohře a opeře (Paganini, Šumař na střeše, Cikáni jdou do nebe, Miláček, Spor, La Traviata, Aida, Oněgin nebo Síla osudu).

V sezoně 1999/2000 uvedl svůj první celovečerní balet Don Quijote, který zpracoval podle původní předlohy Mariuse Petipy a Alexandra Gorského a v sezoně 2002/2003 přepracoval libreto a nově uvedl celovečerní balet Marná opatrnost.

Od divadelní sezony 2003/2004 je uměleckým šéfem baletu Státní opery Praha.