Úvod » Aktuality » Pucciniho Bohéma ve Státní opeře Praha

Pucciniho Bohéma ve Státní opeře Praha

Ondřej Havelka jako televizní, filmový a divadelní herec, režisér dokumentárních filmů a divadelních her, scénárista, zpěvák, stepař a tanečník, a především milovník starého jazzu je vlastně renesančním umělcem. Patří sem, samozřejmě, i zanícení pro golf. Svět kamenného operního divadla se zdá být od tohoto portrétu značně vzdálen, přesto v posledních několika letech se i v něm Ondřej Havelka docela úspěšně zabydlel. „Papír“, jak sám říká, na operní režii má už dvacet let: její studium absolvoval na brněnské JAMU v roce 1988, a to konkrétně studium nejen operní, ale i muzikálové režie. „Říkal jsem si, budu mít ,papír‘, a až mě přestane bavit skákat po jevišti, tak se do operní režie pustím, protože tehdy bylo absolvování vysoké umělecké školy pro tuto profesi podmínkou.“ Kde má diplom, už neví, nicméně ta podmínka stejně po sametové revoluci přestala platit. Ještě před nabídkou na režii inscenace opery Nagano v Národním divadle ho oslovil tehdejší šéf opery Jihočeského divadla v Českých Budějovicích Milan Kaňák s nabídkou na režii Massenetovy Manon, kterou ale Ondřej Havelka z důvodu jiných uměleckých závazků musel odmítnout. Nicméně Milan Kaňák se nevzdal a po Naganu přišel – v té době jako šéf opery Národního divadla v Brně – s další nabídkou, tentokrát na Smetanovu Prodanou nevěstu. Další spoluprací s Brnem byl letos v dubnu dvojtitul slavných aktovek Pucciniho a Leoncavalla (Gianni Schicchi a Komedianti). Od konce srpna 2008 zkouší ve Státní opeře Praha Pucciniho Bohému – a na otázku, co ho k režii této opery zlákalo, říká:

„Verismus, řekl bych, konvenuje mé představě operního divadla, představě hereckého stylu, který bych rád na jevišti prosazoval. U klasicistních oper máte separátně recitativy a árie, zatímco veristické opery jsou založeny na dialogu, kdy se árie a dialogy přirozeně prolínají , čili situace na jevišti mohou působit autenticky. Navíc mi je blízká i doba Pucciniho Bohémy – či pařížské bohémy vůbec – doba impresionismu. Vůbec celý počátek moderny 20. století velmi obdivuji, takže oblíbené obrazy impresionistů se staly pro mě i výtvarníka Martina Černého zcela přímou inspirací.“
Vzpomínáte přitom na svá „bohémská“ studentská léta?
„Určitě, i když já jsem ten opravdový bohémský život úplně nežil, byl jsem spíše zdrženlivý. Ale když jsme začínali s Originálním pražským synkopickým orchestrem, tak pár kluků v kapele bylo hodně... bohémských. Mám na mysli nejvíc trumpetistu Olega Petruše, kterého jsme angažovali, když mu bylo 15 let, přišel jako fantastický talent a rychle zrál v opravdu vynikajícího sólistu. V muzikantským kruzích byl znám pod přezdívkou Čolek. Byl to přesně ten typ člověka, který žil velmi rychlým životem a stejně jak rychle žil, tak rychle zemřel. Také jemu bych chtěl tuhle inscenaci věnovat.“
Při první zkoušce se sólisty jste říkal, že nechcete, aby vaše Bohéma byla sentimentálním příběhem...
„Vzpomínám si na jeden bonmot svého otce, skladatele Svatopluka Havelky, že veristické opery jsou tragické operety... Jinými slovy – jejich témata jsou prvoplánově volena tak, aby diváci byli dojati k slzám. Bohéma je přesně ten případ. Ve většině inscenací je divákovi vše jasné od prvního obrazu: Mimi vstoupí, je malátná, sténá... jak to tudíž může dopadnout, že? Samozřejmě i naše Mimi kašle a všichni pochopí, že je smrtelně nemocná, nicméně svou nemoc statečně skrývá. Chci, aby první dva obrazy byly neseny v duchu nespoutaného veselí, a pak teprve nastane zlom.“
Posun proti tradičnímu pojetí Bohémy je i v zásadní změně místa – namísto mansardy sklepní byt...
„Člověk by měl vždycky sázet na své zkušenosti. Pro mě je bohéma ta pražská, jak jsem ji poznal, jak ji mám já pod kůží, tedy underground ve sklepních bytech, vlhkých suterénech, velice skromně zařízených. Navíc nám tento prostor dává výhodu oněch oken těsně nad chodníky a pohled na nohy kolemjdoucích – především dívek, samozřejmě – , takže v první části 1. obrazu, který je takovým chlapským dialogem čtyř bohémských kamarádů, nám ta okna poskytnou jakýsi druhý dějový plán. Záměna mansardy za suterén je ale jediný posun oproti Pucciniho Bohémě tak zvaně tradiční, místo děje jako takové, tedy Paříž, zachováváme. V pozadí scény bude rozestavěná Eiffelova věž, takže: milí diváci, zde je přesné časové určení – Vánoce roku 1888, jaro 1889. Vidíte – 1889, to byl rok! Dostavěli Eiffelku a narodila se moje babička.“
Bohéma je o mladých lidech, kteří bez ohledu na finanční nouzi žijí vnitřně bohatým, bezstarostným životem. Jak přiblížit pařížskou bohému 19. století dnešním mladým lidem?
„Víte, já nejsem moc přítelem květnatých tezí. Ale třeba: jedním z poslání naší inscenace je víra v přítomný okamžik. To je dnes velmi žívé téma, které vychází z životních stylů a náboženství východních kultur: není třeba se trápit či se kasat (vytahovat se) minulostí, anebo se chvět, co bude. Lepší je žít a naplno prožívat přítomnost. To je i situace hrdinů naší opery – i když třou bídu, dovedou si život užít. To je to, co je na nich krásné: nemají nic, ale vlastně všechno, protože mají fantazii a umějí snít.“

(Kliknutím otevřete fotografii v novém okně)

Pucciniho Bohéma ve Státní opeře Praha Pucciniho Bohéma ve Státní opeře Praha Pucciniho Bohéma ve Státní opeře Praha Pucciniho Bohéma ve Státní opeře Praha

Další novinky

Kam dál?

Nepřehlédněte
Státní opera Praha Historie divadla v obrazech a datech - Obal knihy
Státní opera Praha – Historie divadla v obrazech a datech
Tomáš Vrbka
Státní opera Praha ve spolupráci s nakladatelstvím Slovart vydala reprezentativní publikaci zabývající se historií této významné kulturní instituce od jejího otevření v roce 1888 až do konce sezony 2002/2003. Kniha s názvem Státní opera Praha – Historie divadla v obrazech a datech se soustřeďuje výhradně na operní dění na této scéně, třebaže v minulosti divadlo pod různými názvy sloužilo také činohře, operetě a baletu. Díly věnující se těmto žánrům má Státní opera Praha v plánu vydat v následujících letech.

Copyright © 2004 – 2012, Státní opera » web 2142.net » webmaster » RSS